Žízeň

1. Když C#kapky deště buší na F#maj7rozpáBmileAsnou  C#zem,
   já toužím celou duší dát F#maj7živou vodu C#všem,
   už v knize knih je psáno: bez F#maj7vody  BminelAsze C#žít,
   však ne každému je dáno z F#maj7řeky pravdy C#pít.

R: Já mám Asžízeň, věčnou C#žíC#7zeň,
   stačí F#říct, kde najdu C#vláhu
   a zchladím žáhu páliAsvou,
   ó, já mám žízeň, věčnou C#žíC#7zeň,
   stačí F#říct, kde najdu C#vláhu,
   a zmizí F#žíC#zeň, F#žíC#zeň, F#žíC#zeň.

2. Stokrát víc než slova hladká jeden čin znamená,
   však musíš zadní vrátka nechat zavřená,
   mně čistá voda schází, mně chybí její třpyt,
   vždyť z moře lží a frází se voda nedá pít.
   
R:

3. Jak vytékají říčky zpod úbočí hor,
   tak pod očními víčky já ukrývám svůj vzdor,
   ten pramen vody živé má v sobě každý z nás
   a vytryskne jak gejzír, až přijde jeho čas.
   
R: (2x)