Sladkých patnáct

HToulám se, Aněco mi Gschází F#a nechce se mi Hspát,
ve světě Apitomejch Gfrází F#mě nikdo nemá Hrád.
EOtec se na to F#dívá, Eoči má jako F#vrah,
Hžije si, Ajak už to Ebývá, v F#dospělejch pohádHkách.


Když slunce červenou barvou udělá dlouhej stín,
kluci mi kytici narvou, patřím na plátna kin.
Možná to někomu stačí a někdo to má rád,
mě život pomalu svačí a nikde žádnej zvrat.
Mě život pomalu svačí a nikde žádnej zvrat.


*: C#miV hotelu vejská Hsaxofon,
   C#mitakovej s krásnou zlatou Hhlavou.
   C#miNa desce pejska Hdrsnej tón
   C#mia vzduch tam Evoní cizí F#kávou.


Nechci bejt prsatou dámou v teplákách na večer,
každej má doma tu samou a není vždycky fér.
Někdy si potichu zpívá, že byla jako květ
a že můj fotr je lotr, i když je doktor věd,
a že můj fotr je lotr, i když je doktor věd.