Slečna závist

Ta Amidívka u oltáře, co pohled tvůj teď váže
skrýt Gzávist zkouší za vlastAminím bohatstvím.
Má krásu moc i slávu, přesto vidíš, že se trápí,
když tvář zakrývá jí závoj tkanej z černejch pavučin.

áááá.....

Proč přišla takhle z rána a co sižádá u pána
že svíčku drží v dlaních, tiše obchod nabízí.
Bože, vyslyš moje přání, jestli neřekneš svý "ano" mi
tak ďáblu ruku podám, když mi pomoc přislíbí

áááá.....

No řekni, dám ti to co chceš, já věřím, ty to dokážeš,
Slib krví potvrdím jen dej, ať nikdo nemá víc.
Mě pálí, když je kdokoli s víc štěstím, se vším, cokoli
co zrovna nemám já, raši  ať sama nemám nic.

áááá.....

Teď otáčí se s nevolí jak ďáblu podpis zabolí,
už do rysů jí kreslí vrásky z duše šedivý.
Pak konečně k nám promluví, skřek havraní tu zakrouží
a mezi námi hledá, svoji oběť vybírá.
Když ne mě, radší nikomu a slova nejsou k ničemu,
to slečna závist vztoupila zas do někoho z nás.