Vzpomínky

1. CVlastní krví slunce kreslí Gmina skla oken krajinky,
   Amiodevšad se na zem snesly Gutahané vzpomínky,
   Cotvírám jim do předsíně, Gmizouvají si botičky,
   Amihned se ženou do kuchyně Gna slaninu s vajíčky.


R: Každá Amimá jméno Fholky, 
   se kteGrou jsem někdy Cchodil,
   každá Amizná všechna Fpřání, 
   co jsem Gza ta léta Cměl,
   každá Amiví, kdy jsem Fpomáhal 
   a Gkdy jsem zase Cškodil,
   každá Amiz nich je tou Fláskou 
   s velkým GeL.


2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
   snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
   vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
   dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.

R: