Vzpomínky

1. HVlastní krví slunce kreslí F#mina skla oken krajinky,
   Asmiodevšad se na zem snesly F#utahané vzpomínky,
   Hotvírám jim do předsíně, F#mizouvají si botičky,
   Asmihned se ženou do kuchyně F#na slaninu s vajíčky.


R: Každá Asmimá jméno Eholky, 
   se kteF#rou jsem někdy Hchodil,
   každá Asmizná všechna Epřání, 
   co jsem F#za ta léta Hměl,
   každá Asmiví, kdy jsem Epomáhal 
   a F#kdy jsem zase Hškodil,
   každá Asmiz nich je tou Eláskou 
   s velkým F#eL.


2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
   snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
   vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
   dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.

R: