Vzpomínky

1. DVlastní krví slunce kreslí Amina skla oken krajinky,
   Hmiodevšad se na zem snesly Autahané vzpomínky,
   Dotvírám jim do předsíně, Amizouvají si botičky,
   Hmihned se ženou do kuchyně Ana slaninu s vajíčky.


R: Každá Hmimá jméno Gholky, 
   se kteArou jsem někdy Dchodil,
   každá Hmizná všechna Gpřání, 
   co jsem Aza ta léta Dměl,
   každá Hmiví, kdy jsem Gpomáhal 
   a Akdy jsem zase Dškodil,
   každá Hmiz nich je tou Gláskou 
   s velkým AeL.


2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
   snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
   vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
   dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.

R: