Vzpomínky

1. EVlastní krví slunce kreslí Hmina skla oken krajinky,
   C#miodevšad se na zem snesly Hutahané vzpomínky,
   Eotvírám jim do předsíně, Hmizouvají si botičky,
   C#mihned se ženou do kuchyně Hna slaninu s vajíčky.


R: Každá C#mimá jméno Aholky, 
   se kteHrou jsem někdy Echodil,
   každá C#mizná všechna Apřání, 
   co jsem Hza ta léta Eměl,
   každá C#miví, kdy jsem Apomáhal 
   a Hkdy jsem zase Eškodil,
   každá C#miz nich je tou Aláskou 
   s velkým HeL.


2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
   snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
   vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
   dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.

R: