Vzpomínky

1. FVlastní krví slunce kreslí Cmina skla oken krajinky,
   Dmiodevšad se na zem snesly Cutahané vzpomínky,
   Fotvírám jim do předsíně, Cmizouvají si botičky,
   Dmihned se ženou do kuchyně Cna slaninu s vajíčky.


R: Každá Dmimá jméno Bholky, 
   se kteCrou jsem někdy Fchodil,
   každá Dmizná všechna Bpřání, 
   co jsem Cza ta léta Fměl,
   každá Dmiví, kdy jsem Bpomáhal 
   a Ckdy jsem zase Fškodil,
   každá Dmiz nich je tou Bláskou 
   s velkým CeL.


2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
   snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
   vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
   dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.

R: