Vzpomínky

1. F#Vlastní krví slunce kreslí C#mina skla oken krajinky,
   Esmiodevšad se na zem snesly C#utahané vzpomínky,
   F#otvírám jim do předsíně, C#mizouvají si botičky,
   Esmihned se ženou do kuchyně C#na slaninu s vajíčky.


R: Každá Esmimá jméno Hholky, 
   se kteC#rou jsem někdy F#chodil,
   každá Esmizná všechna Hpřání, 
   co jsem C#za ta léta F#měl,
   každá Esmiví, kdy jsem Hpomáhal 
   a C#kdy jsem zase F#škodil,
   každá Esmiz nich je tou Hláskou 
   s velkým C#eL.


2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
   snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
   vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
   dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.

R: