Vzpomínky

1. GVlastní krví slunce kreslí Dmina skla oken krajinky,
   Emiodevšad se na zem snesly Dutahané vzpomínky,
   Gotvírám jim do předsíně, Dmizouvají si botičky,
   Emihned se ženou do kuchyně Dna slaninu s vajíčky.


R: Každá Emimá jméno Cholky, 
   se kteDrou jsem někdy Gchodil,
   každá Emizná všechna Cpřání, 
   co jsem Dza ta léta Gměl,
   každá Emiví, kdy jsem Cpomáhal 
   a Dkdy jsem zase Gškodil,
   každá Emiz nich je tou Cláskou 
   s velkým DeL.


2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
   snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
   vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
   dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.

R: