Vzpomínky

1. AVlastní krví slunce kreslí Emina skla oken krajinky,
   F#miodevšad se na zem snesly Eutahané vzpomínky,
   Aotvírám jim do předsíně, Emizouvají si botičky,
   F#mihned se ženou do kuchyně Ena slaninu s vajíčky.


R: Každá F#mimá jméno Dholky, 
   se kteErou jsem někdy Achodil,
   každá F#mizná všechna Dpřání, 
   co jsem Eza ta léta Aměl,
   každá F#miví, kdy jsem Dpomáhal 
   a Ekdy jsem zase Aškodil,
   každá F#miz nich je tou Dláskou 
   s velkým EeL.


2. Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
   snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
   vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
   dokud nás čas nezažene jít se řádně nasnídat.

R: