F#miNapsal jí ta Anejkrásnější Eslova, která kdy Hmivůbec znal
A pak F#mipoložil dopis pod Akámen a dlouho Enad ním tiše stál
Nad hlavou mu táhly mraky jako podivná obtloustlá zvířata
A na vrbě tam ledňáček zářil, voda v tůni chladná, stojatá
A on jako blázen blatouchum vykládal, že bude snad jeho paní
A pak s ozvěnou do lesa hulákal podivné nesmysly o bílé lani
O zvláštním stvoření, které se potají snad v ženu promění
Ona přichází pomalu loukou a hledá dopis v kamení
F#miÚsta z jeřabin, Apaže z břečťanu Emáš
ETo mě zabije, já už nevstanu
Oči z oblázků, Avlasy ze vřesu
ETo mě zabije, to si odnesu
Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal
A pak položil dopis pod kámen a dlouho nad ním tiše stál
To zvláštní stvoření, které se potají snad v ženu promění
Ona přichází pomalu loukou a schovává dopis v kamení
Ústa z popela, paže z větvoví mám
Nechci tvoji smrt - dobrý Bůh to ví
Oči z kaluží, vlasy z bodláčí
Víc bys nedostal a to nestačí
Datum: 7. 9. 2006