Svátky slunovratu

C#miOd rána zvoní u mě teleF#mifon,
a já ho radši C#minezvedám,F#mi
C#miod rána zvoní u mě teleF#mifon,
a já takový C#minormální strach F#mimám,
C#miže na mě vědí něco, 
co na sebe F#minevím ani C#mijá, ani Asmijá.C#mi

O svátcích slunovratu, převlečen za maňáska, 
hrál jsem co hrál,
rum pil, třaskavé kapsle třaskal 
a boží jméno nadarmo do úst bral,
a on se na mě dívá a vidí, 
co nevidím ani já, ani já.


R: C#miOči máme po otEcích a vlasy po matF#mikách,
   ale jsme C#minapůl sirotci a Asminapůl děti všech,
   hledáme Ajména na náhrobF#micích a jiných památkAs7ách,
   my C#mibezprizorní, my F#miumístěníAs7 v panelových internáC#mitech.


V muzeu voskových figurín 
svítí modrá lucerna,
hlídač dal si dvacet 
a jeho stará doma je mu nevěrná,
tišeji, tišeji, tišeji, 
zloději, zloději, zloději!

Dejte mi krompáč, rýč a lopatu, 
já nejlíp znám své rozměry,
dejte mi krompáč, rýč a lopatu 
a počítejte údery,
prvý, druhý, třetí, čtvrtý, 
od narození k smrti.

R: