EmiOd rána zvoní u mě teleAmifon, a já ho radši Eminezvedám,Ami Emiod rána zvoní u mě teleAmifon, a já takový Eminormální strach Amimám, Emiže na mě vědí něco, co na sebe Aminevím ani Emijá, ani Hmijá.Emi O svátcích slunovratu, převlečen za maňáska, hrál jsem co hrál, rum pil, třaskavé kapsle třaskal a boží jméno nadarmo do úst bral, a on se na mě dívá a vidí, co nevidím ani já, ani já. R: EmiOči máme po otGcích a vlasy po matAmikách, ale jsme Eminapůl sirotci a Hminapůl děti všech, hledáme Cjména na náhrobAmicích a jiných památkH7ách, my Emibezprizorní, my AmiumístěníH7 v panelových internáEmitech. V muzeu voskových figurín svítí modrá lucerna, hlídač dal si dvacet a jeho stará doma je mu nevěrná, tišeji, tišeji, tišeji, zloději, zloději, zloději! Dejte mi krompáč, rýč a lopatu, já nejlíp znám své rozměry, dejte mi krompáč, rýč a lopatu a počítejte údery, prvý, druhý, třetí, čtvrtý, od narození k smrti. R:
Svátky slunovratu
Jaromír Nohavica
Přidal/a: misa
Datum: 22. 11. 2006
Viděno: 3395