Svátky slunovratu

F#miOd rána zvoní u mě teleHmifon,
a já ho radši F#minezvedám,Hmi
F#miod rána zvoní u mě teleHmifon,
a já takový F#minormální strach Hmimám,
F#miže na mě vědí něco, 
co na sebe Hminevím ani F#mijá, ani C#mijá.F#mi

O svátcích slunovratu, převlečen za maňáska, 
hrál jsem co hrál,
rum pil, třaskavé kapsle třaskal 
a boží jméno nadarmo do úst bral,
a on se na mě dívá a vidí, 
co nevidím ani já, ani já.


R: F#miOči máme po otAcích a vlasy po matHmikách,
   ale jsme F#minapůl sirotci a C#minapůl děti všech,
   hledáme Djména na náhrobHmicích a jiných památkC#7ách,
   my F#mibezprizorní, my HmiumístěníC#7 v panelových internáF#mitech.


V muzeu voskových figurín 
svítí modrá lucerna,
hlídač dal si dvacet 
a jeho stará doma je mu nevěrná,
tišeji, tišeji, tišeji, 
zloději, zloději, zloději!

Dejte mi krompáč, rýč a lopatu, 
já nejlíp znám své rozměry,
dejte mi krompáč, rýč a lopatu 
a počítejte údery,
prvý, druhý, třetí, čtvrtý, 
od narození k smrti.

R: