AmiOd rána zvoní u mě teleDmifon, a já ho radši Aminezvedám,Dmi Amiod rána zvoní u mě teleDmifon, a já takový Aminormální strach Dmimám, Amiže na mě vědí něco, co na sebe Dminevím ani Amijá, ani Emijá.Ami O svátcích slunovratu, převlečen za maňáska, hrál jsem co hrál, rum pil, třaskavé kapsle třaskal a boží jméno nadarmo do úst bral, a on se na mě dívá a vidí, co nevidím ani já, ani já. R: AmiOči máme po otCcích a vlasy po matDmikách, ale jsme Aminapůl sirotci a Eminapůl děti všech, hledáme Fjména na náhrobDmicích a jiných památkE7ách, my Amibezprizorní, my DmiumístěníE7 v panelových internáAmitech. V muzeu voskových figurín svítí modrá lucerna, hlídač dal si dvacet a jeho stará doma je mu nevěrná, tišeji, tišeji, tišeji, zloději, zloději, zloději! Dejte mi krompáč, rýč a lopatu, já nejlíp znám své rozměry, dejte mi krompáč, rýč a lopatu a počítejte údery, prvý, druhý, třetí, čtvrtý, od narození k smrti. R:
Svátky slunovratu
Jaromír Nohavica
Přidal/a: misa
Datum: 22. 11. 2006
Viděno: 3395