HmiOd rána zvoní u mě teleEmifon, a já ho radši Hminezvedám,Emi Hmiod rána zvoní u mě teleEmifon, a já takový Hminormální strach Emimám, Hmiže na mě vědí něco, co na sebe Eminevím ani Hmijá, ani F#mijá.Hmi O svátcích slunovratu, převlečen za maňáska, hrál jsem co hrál, rum pil, třaskavé kapsle třaskal a boží jméno nadarmo do úst bral, a on se na mě dívá a vidí, co nevidím ani já, ani já. R: HmiOči máme po otDcích a vlasy po matEmikách, ale jsme Hminapůl sirotci a F#minapůl děti všech, hledáme Gjména na náhrobEmicích a jiných památkF#7ách, my Hmibezprizorní, my EmiumístěníF#7 v panelových internáHmitech. V muzeu voskových figurín svítí modrá lucerna, hlídač dal si dvacet a jeho stará doma je mu nevěrná, tišeji, tišeji, tišeji, zloději, zloději, zloději! Dejte mi krompáč, rýč a lopatu, já nejlíp znám své rozměry, dejte mi krompáč, rýč a lopatu a počítejte údery, prvý, druhý, třetí, čtvrtý, od narození k smrti. R:
Svátky slunovratu
Jaromír Nohavica
Přidal/a: misa
Datum: 22. 11. 2006
Viděno: 3395