Venku zuří jaro

ESleduju jak jeden pán u okýnka usíná
F#miklimbá a slintá něco se mu Ezdá
S trhnutím pak procitá a jak F#mitráva deštěm pobitá
vstává G#mipřed ústa si ruku Adává někam HutíEká
 
Na jeho místo k oknu usedá žena kterou dobře znám
z obálky Květů jež držel tamten pán
Do skla na sebe se podívá a hlavou smutně pokývá
Ví že už jen musí že žádný můžeš neplatí
 
A ona HvíC#mi že Anehřeje že nechlaEdí
a Ana dotek je jak se Hzdá tak akoErát

EVenku zuří jaro Ajá mám jednu starost
kdy Evíceletku zasaAdím
EChce to ňákou změnu
Ato co nedoženu
Ez dohledu snad neztraAtím
 
Kam zmizel onen spící muž co ho bodá jako nůž
nůž ostrý jako kletba jako urážka
Krátký sen uprostřed dne ho nechá ať si vzpomene
na to na co myslet nechce ale spíše ne
 
A ta žena možná ví že ví ale stejně z toho nesleví
už je přece pozdě už nic nezmění
Zpívám si spolu s ní o věcech prvních posledních
místo tečky bože chtěl bych radši vykřičník
 
I když vím že nehřeju že nechladím
a na dotek jsem jak se zdá tak akorát
Venku zuří...