DSleduju jak jeden pán u okýnka usíná Emiklimbá a slintá něco se mu Dzdá S trhnutím pak procitá a jak Emitráva deštěm pobitá vstává F#mipřed ústa si ruku Gdává někam AutíDká Na jeho místo k oknu usedá žena kterou dobře znám z obálky Květů jež držel tamten pán Do skla na sebe se podívá a hlavou smutně pokývá Ví že už jen musí že žádný můžeš neplatí A ona AvíHmi že Gnehřeje že nechlaDdí a Gna dotek je jak se Azdá tak akoDrát DVenku zuří jaro Gjá mám jednu starost kdy Dvíceletku zasaGdím DChce to ňákou změnu Gto co nedoženu Dz dohledu snad neztraGtím Kam zmizel onen spící muž co ho bodá jako nůž nůž ostrý jako kletba jako urážka Krátký sen uprostřed dne ho nechá ať si vzpomene na to na co myslet nechce ale spíše ne A ta žena možná ví že ví ale stejně z toho nesleví už je přece pozdě už nic nezmění Zpívám si spolu s ní o věcech prvních posledních místo tečky bože chtěl bych radši vykřičník I když vím že nehřeju že nechladím a na dotek jsem jak se zdá tak akorát Venku zuří...
Venku zuří jaro
Jarret
Přidal/a: misa
Datum: 14. 1. 2007
Viděno: 3537