FSleduju jak jeden pán u okýnka usíná Gmiklimbá a slintá něco se mu Fzdá S trhnutím pak procitá a jak Gmitráva deštěm pobitá vstává Amipřed ústa si ruku Bdává někam CutíFká Na jeho místo k oknu usedá žena kterou dobře znám z obálky Květů jež držel tamten pán Do skla na sebe se podívá a hlavou smutně pokývá Ví že už jen musí že žádný můžeš neplatí A ona CvíDmi že Bnehřeje že nechlaFdí a Bna dotek je jak se Czdá tak akoFrát FVenku zuří jaro Bjá mám jednu starost kdy Fvíceletku zasaBdím FChce to ňákou změnu Bto co nedoženu Fz dohledu snad neztraBtím Kam zmizel onen spící muž co ho bodá jako nůž nůž ostrý jako kletba jako urážka Krátký sen uprostřed dne ho nechá ať si vzpomene na to na co myslet nechce ale spíše ne A ta žena možná ví že ví ale stejně z toho nesleví už je přece pozdě už nic nezmění Zpívám si spolu s ní o věcech prvních posledních místo tečky bože chtěl bych radši vykřičník I když vím že nehřeju že nechladím a na dotek jsem jak se zdá tak akorát Venku zuří...
Venku zuří jaro
Jarret
Přidal/a: misa
Datum: 14. 1. 2007
Viděno: 3537