Venku zuří jaro

F#Sleduju jak jeden pán u okýnka usíná
Asmiklimbá a slintá něco se mu F#zdá
S trhnutím pak procitá a jak Asmitráva deštěm pobitá
vstává Bmipřed ústa si ruku Hdává někam C#utíF#ká
 
Na jeho místo k oknu usedá žena kterou dobře znám
z obálky Květů jež držel tamten pán
Do skla na sebe se podívá a hlavou smutně pokývá
Ví že už jen musí že žádný můžeš neplatí
 
A ona C#víEsmi že Hnehřeje že nechlaF#dí
a Hna dotek je jak se C#zdá tak akoF#rát

F#Venku zuří jaro Hjá mám jednu starost
kdy F#víceletku zasaHdím
F#Chce to ňákou změnu
Hto co nedoženu
F#z dohledu snad neztraHtím
 
Kam zmizel onen spící muž co ho bodá jako nůž
nůž ostrý jako kletba jako urážka
Krátký sen uprostřed dne ho nechá ať si vzpomene
na to na co myslet nechce ale spíše ne
 
A ta žena možná ví že ví ale stejně z toho nesleví
už je přece pozdě už nic nezmění
Zpívám si spolu s ní o věcech prvních posledních
místo tečky bože chtěl bych radši vykřičník
 
I když vím že nehřeju že nechladím
a na dotek jsem jak se zdá tak akorát
Venku zuří...