GSleduju jak jeden pán u okýnka usíná Amiklimbá a slintá něco se mu Gzdá S trhnutím pak procitá a jak Amitráva deštěm pobitá vstává Hmipřed ústa si ruku Cdává někam DutíGká Na jeho místo k oknu usedá žena kterou dobře znám z obálky Květů jež držel tamten pán Do skla na sebe se podívá a hlavou smutně pokývá Ví že už jen musí že žádný můžeš neplatí A ona DvíEmi že Cnehřeje že nechlaGdí a Cna dotek je jak se Dzdá tak akoGrát GVenku zuří jaro Cjá mám jednu starost kdy Gvíceletku zasaCdím GChce to ňákou změnu Cto co nedoženu Gz dohledu snad neztraCtím Kam zmizel onen spící muž co ho bodá jako nůž nůž ostrý jako kletba jako urážka Krátký sen uprostřed dne ho nechá ať si vzpomene na to na co myslet nechce ale spíše ne A ta žena možná ví že ví ale stejně z toho nesleví už je přece pozdě už nic nezmění Zpívám si spolu s ní o věcech prvních posledních místo tečky bože chtěl bych radši vykřičník I když vím že nehřeju že nechladím a na dotek jsem jak se zdá tak akorát Venku zuří...
Venku zuří jaro
Jarret
Přidal/a: misa
Datum: 14. 1. 2007
Viděno: 3537