Venku zuří jaro

AsSleduju jak jeden pán u okýnka usíná
Bmiklimbá a slintá něco se mu Aszdá
S trhnutím pak procitá a jak Bmitráva deštěm pobitá
vstává Cmipřed ústa si ruku C#dává někam EsutíAská
 
Na jeho místo k oknu usedá žena kterou dobře znám
z obálky Květů jež držel tamten pán
Do skla na sebe se podívá a hlavou smutně pokývá
Ví že už jen musí že žádný můžeš neplatí
 
A ona EsvíFmi že C#nehřeje že nechlaAsdí
a C#na dotek je jak se Eszdá tak akoAsrát

AsVenku zuří jaro C#já mám jednu starost
kdy Asvíceletku zasaC#dím
AsChce to ňákou změnu
C#to co nedoženu
Asz dohledu snad neztraC#tím
 
Kam zmizel onen spící muž co ho bodá jako nůž
nůž ostrý jako kletba jako urážka
Krátký sen uprostřed dne ho nechá ať si vzpomene
na to na co myslet nechce ale spíše ne
 
A ta žena možná ví že ví ale stejně z toho nesleví
už je přece pozdě už nic nezmění
Zpívám si spolu s ní o věcech prvních posledních
místo tečky bože chtěl bych radši vykřičník
 
I když vím že nehřeju že nechladím
a na dotek jsem jak se zdá tak akorát
Venku zuří...