ASleduju jak jeden pán u okýnka usíná Hmiklimbá a slintá něco se mu Azdá S trhnutím pak procitá a jak Hmitráva deštěm pobitá vstává C#mipřed ústa si ruku Ddává někam EutíAká Na jeho místo k oknu usedá žena kterou dobře znám z obálky Květů jež držel tamten pán Do skla na sebe se podívá a hlavou smutně pokývá Ví že už jen musí že žádný můžeš neplatí A ona EvíF#mi že Dnehřeje že nechlaAdí a Dna dotek je jak se Ezdá tak akoArát AVenku zuří jaro Djá mám jednu starost kdy Avíceletku zasaDdím AChce to ňákou změnu Dto co nedoženu Az dohledu snad neztraDtím Kam zmizel onen spící muž co ho bodá jako nůž nůž ostrý jako kletba jako urážka Krátký sen uprostřed dne ho nechá ať si vzpomene na to na co myslet nechce ale spíše ne A ta žena možná ví že ví ale stejně z toho nesleví už je přece pozdě už nic nezmění Zpívám si spolu s ní o věcech prvních posledních místo tečky bože chtěl bych radši vykřičník I když vím že nehřeju že nechladím a na dotek jsem jak se zdá tak akorát Venku zuří...
Venku zuří jaro
Jarret
Přidal/a: misa
Datum: 14. 1. 2007
Viděno: 3537