BSleduju jak jeden pán u okýnka usíná Cmiklimbá a slintá něco se mu Bzdá S trhnutím pak procitá a jak Cmitráva deštěm pobitá vstává Dmipřed ústa si ruku Esdává někam FutíBká Na jeho místo k oknu usedá žena kterou dobře znám z obálky Květů jež držel tamten pán Do skla na sebe se podívá a hlavou smutně pokývá Ví že už jen musí že žádný můžeš neplatí A ona FvíGmi že Esnehřeje že nechlaBdí a Esna dotek je jak se Fzdá tak akoBrát BVenku zuří jaro Esjá mám jednu starost kdy Bvíceletku zasaEsdím BChce to ňákou změnu Esto co nedoženu Bz dohledu snad neztraEstím Kam zmizel onen spící muž co ho bodá jako nůž nůž ostrý jako kletba jako urážka Krátký sen uprostřed dne ho nechá ať si vzpomene na to na co myslet nechce ale spíše ne A ta žena možná ví že ví ale stejně z toho nesleví už je přece pozdě už nic nezmění Zpívám si spolu s ní o věcech prvních posledních místo tečky bože chtěl bych radši vykřičník I když vím že nehřeju že nechladím a na dotek jsem jak se zdá tak akorát Venku zuří...
Venku zuří jaro
Jarret
Přidal/a: misa
Datum: 14. 1. 2007
Viděno: 3537