Jsem F#mizahrada Epozemský DrozkoC#še
F#mijsem stejná Ejak triptych Dod BosC#che
a HmiMefisto šel F#mina jisto
jen As7krve signaC#tura
Jsi rajská, jsi přízemní, rozverná
a dokud ti svědomí nezčerná
jsem dotek úst, jsem trávu růst
a peklo in natura
Jsem slabika tichého ústraní
jsem láska i věta co poraní
a hladce chyt na náhlý cit
a tělo dominanty
Jsi krása co slunce jí prosvítá
a než ti to kazatel spočítá
jsem tepu klus, jsem sexepus
a my dva inflagranti
Jsem myšlenka co v noci zazebe
jsem koketa i stehna od sebe
noc ožívá tak háklivá
jak pýcha odsouzence
Áááách...
Jsi aroma tajného pokoje
a než ti smrt zazvoní z orloje
jsem koně trysk, jsem muže stisk
a tělo dekadence
A jak F#mivelí tradice pálit čarodějnice
tak i Dty mě upálíš, jsi Asmimoje hraniC#ce
potichu pluje prostorem jedna noc s inkvizitorem
a oheň zdá se otálí, jen se tak kroutí za stolem
A jak velí tradice kladiv na čarodějnice
i tobě zrak se zakalí, jsi moje hranice
potichu pluje prostorem jedna noc s inkvizitorem
oba jsme duši upsali, je to tu holé na holém
Jsi rajská, jsem přízemní, rozverná
a dokud nám svědomí nezčerná
jsem dotek úst, jsem trávu růst
a peklo in natura
Jsme zahrada rozkoše od Bosche
jsme skica co vyhodil do koše
a Mefisto šel na jisto
jen krve signatura.
Datum: 31. 1. 2007