Keramická

C#miKdyž je smutno Asmimalíři, F#mipozve si AsmimodelC#miky,
C#mimaluje jim Asmiprofily, F#mianfasy Asmii celC#miky,
Aděvčata Ejsou veseAlá s překrásEnými těHly,
C#mimalíři však Asmipod štětcem F#mipláčou akAsmivareC#mily.

Když je smutno sochaři, tak si vezme dláto,
formu z dřeva udělá, kdepak, nezvorá to,
pak si z kovu odlije ňákou pěknou sošku,
jenomže je studená, tepla ani trošku.

Když je smutný keramik, to je jiná píseň,
ten si v peci zatopí a už netrápí se,
nejdřív spálí dopisy od svý první lásky,

Apotom skripEta z UMPRUAMu, jsou jich Ečtyři svazHky,
potom přijdou na řadu dva oddací listy,
pak monografie polského symbolisty,
z komína valí se kysličník uhličitý,
když hoří akryly, lepty a linoryty,
mezitím, co pálí veškeré svoje šaty,
opravuji: jde o kysličník uhelnatý,

v C#mipeci oheň plAsmiápolá, F#miumělec AsmiusíC#miná,
C#mikdyž je smutný Asmikeramik, F#mije to vždycAsmiky hlíC#mina.