Keramická

DmiKdyž je smutno Amimalíři, Gmipozve si AmimodelDmiky,
Dmimaluje jim Amiprofily, Gmianfasy Amii celDmiky,
Bděvčata Fjsou veseBlá s překrásFnými těCly,
Dmimalíři však Amipod štětcem Gmipláčou akAmivareDmily.

Když je smutno sochaři, tak si vezme dláto,
formu z dřeva udělá, kdepak, nezvorá to,
pak si z kovu odlije ňákou pěknou sošku,
jenomže je studená, tepla ani trošku.

Když je smutný keramik, to je jiná píseň,
ten si v peci zatopí a už netrápí se,
nejdřív spálí dopisy od svý první lásky,

Bpotom skripFta z UMPRUBMu, jsou jich Fčtyři svazCky,
potom přijdou na řadu dva oddací listy,
pak monografie polského symbolisty,
z komína valí se kysličník uhličitý,
když hoří akryly, lepty a linoryty,
mezitím, co pálí veškeré svoje šaty,
opravuji: jde o kysličník uhelnatý,

v Dmipeci oheň plAmiápolá, Gmiumělec AmiusíDminá,
Dmikdyž je smutný Amikeramik, Gmije to vždycAmiky hlíDmina.