Keramická

F#miKdyž je smutno C#mimalíři, Hmipozve si C#mimodelF#miky,
F#mimaluje jim C#miprofily, Hmianfasy C#mii celF#miky,
Dděvčata Ajsou veseDlá s překrásAnými těEly,
F#mimalíři však C#mipod štětcem Hmipláčou akC#mivareF#mily.

Když je smutno sochaři, tak si vezme dláto,
formu z dřeva udělá, kdepak, nezvorá to,
pak si z kovu odlije ňákou pěknou sošku,
jenomže je studená, tepla ani trošku.

Když je smutný keramik, to je jiná píseň,
ten si v peci zatopí a už netrápí se,
nejdřív spálí dopisy od svý první lásky,

Dpotom skripAta z UMPRUDMu, jsou jich Ačtyři svazEky,
potom přijdou na řadu dva oddací listy,
pak monografie polského symbolisty,
z komína valí se kysličník uhličitý,
když hoří akryly, lepty a linoryty,
mezitím, co pálí veškeré svoje šaty,
opravuji: jde o kysličník uhelnatý,

v F#mipeci oheň plC#miápolá, Hmiumělec C#miusíF#miná,
F#mikdyž je smutný C#mikeramik, Hmije to vždycC#miky hlíF#mina.