Keramická

AmiKdyž je smutno Emimalíři, Dmipozve si EmimodelAmiky,
Amimaluje jim Emiprofily, Dmianfasy Emii celAmiky,
Fděvčata Cjsou veseFlá s překrásCnými těGly,
Amimalíři však Emipod štětcem Dmipláčou akEmivareAmily.

Když je smutno sochaři, tak si vezme dláto,
formu z dřeva udělá, kdepak, nezvorá to,
pak si z kovu odlije ňákou pěknou sošku,
jenomže je studená, tepla ani trošku.

Když je smutný keramik, to je jiná píseň,
ten si v peci zatopí a už netrápí se,
nejdřív spálí dopisy od svý první lásky,

Fpotom skripCta z UMPRUFMu, jsou jich Cčtyři svazGky,
potom přijdou na řadu dva oddací listy,
pak monografie polského symbolisty,
z komína valí se kysličník uhličitý,
když hoří akryly, lepty a linoryty,
mezitím, co pálí veškeré svoje šaty,
opravuji: jde o kysličník uhelnatý,

v Amipeci oheň plEmiápolá, Dmiumělec EmiusíAminá,
Amikdyž je smutný Emikeramik, Dmije to vždycEmiky hlíAmina.