Keramická

HmiKdyž je smutno F#mimalíři, Emipozve si F#mimodelHmiky,
Hmimaluje jim F#miprofily, Emianfasy F#mii celHmiky,
Gděvčata Djsou veseGlá s překrásDnými těAly,
Hmimalíři však F#mipod štětcem Emipláčou akF#mivareHmily.

Když je smutno sochaři, tak si vezme dláto,
formu z dřeva udělá, kdepak, nezvorá to,
pak si z kovu odlije ňákou pěknou sošku,
jenomže je studená, tepla ani trošku.

Když je smutný keramik, to je jiná píseň,
ten si v peci zatopí a už netrápí se,
nejdřív spálí dopisy od svý první lásky,

Gpotom skripDta z UMPRUGMu, jsou jich Dčtyři svazAky,
potom přijdou na řadu dva oddací listy,
pak monografie polského symbolisty,
z komína valí se kysličník uhličitý,
když hoří akryly, lepty a linoryty,
mezitím, co pálí veškeré svoje šaty,
opravuji: jde o kysličník uhelnatý,

v Hmipeci oheň plF#miápolá, Emiumělec F#miusíHminá,
Hmikdyž je smutný F#mikeramik, Emije to vždycF#miky hlíHmina.