Noc královny Kristiny

1. Ty, C#mico svou věčnou Esmaj7samotu Dmaj7slzama C#mizapíjíš
   je málo lásky Esmaj7na světě a Dmaj7žebrat Esmaj7neuAs7míš
   ty F#mipatříš F#m7k těm co C#mituhle noc se F#mina pouť se AvydaAs7jí
   je C#mijejich noc těch Esmaj7lidí noc co Dmaj7lásku hledajíC#mi

2. Až večer padne do polí zaslechnou zvonů hlas
   je bílá tma a bílá zem a divnej, divnej čas
   jen vítr houfu poutníků na cestu vyhrává
   tu noc královna Kristýna svý děti svolává

R: HZvon už C#mivolá Hsníh lampu zhasíC#miná
   Az dálky C#mivolá F#královna C#miKristýna

   Emaj7 Esmaj7 Dmaj7 C#mi Emaj7 Esmaj7 Dmaj7

3. Tak táhnou kolem mýho domu slepý poutníci
   jdou do tmy kolem mýho domu bílou vánicí
   jdou za štěstím a za láskou jak zvony v dálce zvou
   a vítr jejich stopy kryje dekou mrazivou

4. Až tma se bleskem roztrhne a vítr půjde spát
   uvidí zámek ledovej nad oblakama stát
   v tý chvíli první z poutníků uslyší z nebe smích
   teď leží tiše u cesty a v očích mají sníh

R:

5. Noc kouzel plná zázraků se k ránu naklání
   už došli tam kam lákalo je zvonů volání
   jak z hloubi domu na večer, když dítě usíná
   směje se tiše tichounce královna Kristýna

6. Šla kolem mýho domu řada slepejch poutníků
   snad před rokem snad před chvílí jsem vzala za kliku
   Je noc královny Kristýny, už slyším zvony znít
   Volá královna Kristýna, já taky musím jít.

R: