Vinárna u Valdštejna

F#, H2
Když myšlenky pomalu stékají
po tenkých stěnách sklenky
můj jazyk zmámený silou kyslých vín
je náhle břitký, tenký.

AsmiA když všichni odešli už C#spát,
Asmizůstal jsem tu Hsám akoF#rát.

Než přátelé tiše odejdou
dým z cigaret vezme prach,
projdu tisíckrát seznamem vzpomínek,
tiše zašeptám: zítra snad.

A když všichni odešli už spát,
zůstal jsem tu sám akorát.

Rec.:
A potom skončila noc
a spolu s ní skončil i sen,
kterým jsi prolétla jako létavice.
Řekla jsi mi "Neodcházej"
ale já musím odejít,
každý musíme jít dál svou cestou sám.
Ale v našich srdcích zůstáváme jako přátelé,
ano, jako přátelé.

Ty Hkurvo zkurveF#ná!
Ty kurvo zkurvená!
Ty kurvo zkurvená!
Kurvo zkurvená!