Pro malou Lenku

Esmi, As7, C#, (Bmi)

Jak mi tak docházejí síly,
já pod jazykem cítím síru, 
víru, ztrácím víru, a to mě míchá, 
minomety reflektorů střílí, 
jsem malým terčem na bitevním poli, 
kdekdo mě skolí, a to mě bolí, u srdce píchá. 


R: Rána jsou smutnější než večer, 
z rozbitého nosu krev mi teče, 
na čísle 56 109 nikdo to nebere, 
rána jsou smutnější než večer, 
na hrachu klečet, klečet, klečet, 
opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek. 
Jak se ti vede? No někdy fajn a někdy je to v háji, 
dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají: 
tú tú tú ... 

Jak říká kamarád Pepa: 
co po mně chcete, slečno z první řady, 
vaše vnady mě nebaví a trošku baví, 
sudička moje byla slepá, 
když mi řekla to, co mi řekla, 
píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví. 

R: 

Má malá Lenko, co teď děláš, 
chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky 
a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde, 
až umřem, říkej, žes' nás měla, 
to pro tebe skládáme tyhle sloky, 
na hrachu klečíme a hloupě brečíme a světu dáváme kvinde. 

R: