Jaro

C#miMy čekali Ejaro, a Hzatím přišel C#mimráz,
tak strašlivou Ezimu neHpoznal nikdo z C#minás,
dva dny a dvě Enoci Hstále padal C#misníh
náročný to Ebylo v těch Hdobách ledoC#mivých.
E Čtyři stupně pod nulou H snad byly, vážení,
F#mia vlaky hned pár hodin Hnabraly zpoždění, 
Ekaždou chvíli bez proudu a Hplyn jen skomíral, 
F#mia na jízdní řád se Hradši nikdo nedíval, byl hroznej C#mimráz. 

Jednoho dne večer, to už jsem skoro spal, 
když vystrašený soused na okno zaklepal: 
"Můj čuník v chlívku leží, v horečkách vyvádí, 
já do města bych zajel, snad doktor poradí." 
Půjčil jsem mu trabant, a když dveře zavíral, 
dříve, než se rozjel, jsem ho ještě varoval: 
"Jeď, brachu, pěkně zvolna, je hrozný náledí, 
jsou ojetý gumy, auťák moc nesedí, tak neriskuj!" 

Soused jen máv’ rukou a prudce rozjel vůz, 
nevšim’ si, že do dveří mi přivřel hubertus, 
v kotrmelcích striptýz ještě nikdo neviděl, 
když přivedli mě k vědomí, tak jsem se zastyděl. 
Moje spodní prádlo nebylo akorát, 
od léta už nespatřilo zblízka saponát, 
navíc právě vzadu v něm velký otvor zel, 
vznikl asi, mrška, jak spad’ jsem na ... kostrč, já smůlu měl. 

Ve chvíli, kdy známí stavěli mě na nohy, 
přistál soused na návsi uprostřed výlohy, 
skončil tam i s trabantem na gumách ojetých, 
je to prý má vina, řekli mi na DI. 
Teď soused je můj nepřítel a z auta zbyl jen vrak, 
navíc musím šetřit na novej huberťák, 
pokuta za gumy mě vyšla na pět set 
a zbrusu novou sámošku stavím v akci "Z", a čuník zdech’. 

©: C#miNěkdy dobrá Evůle, Hzkrátka nestačíC#mi ...