Přístavní ulička

Já v přístavu chodila tou úzkou uličkou,
na tebe jsem čekala a bloudila tmou.
Když zasvitla mi z dálky bílá plachta,nic víc,
já rozběhla se k moři tvému náručí vstříct.

R:Stůj,chvíli stůj,snad smíš lásko má,
stůj chvíli stůj,snad smíš lásko má,
jen chvíli než vítr zas jiný směr ti dá,
vždyť barvu očí tvých moře v dálce teď má.

Tu noc jsem byla šťastná,když vedle mě jsi spal, 
když do mých vlhkých dlaní jsi lásku svou dal.
Přinesls mi prstýnek,ze svých dlouhých cest,
zářil světlem noci,jak tisíce hvězd.

R:

To ráno jsem ti řekla:Za ženu si mě vem!
Já chci být jenom tvá!Ty však řekl jsi jen:
Má loď už čeká a na ní musím jít,
moře je mou láskou a jinou nesmím mít.

R:

Jen chvíli,jen chvíli a víc tě nespatřím,
odcházíš zas na loď a já nic nezměním.
Jen v dálce křik racků zas vlny překrývá
a nad obzorem slunce z dlaních mých ubývá.